Што се крие во превезот на времето (дел 2) - Компјутерски јазик на Ајмарите - Инките и нивниот Кипу

27. 04. 2017
6-та меѓународна конференција за егзополитика, историја и духовност

Tam, kde dnes ční do nebes vrcholky majestátních And, se kdysi rozkládalo moře. Jeho pozůstatkem je dnešní jezero Titicaca o průměru 200 km. Jeho plocha činí 8372 km²  a dělí se o něj Peru a Bolívie; vodní hladina je ve výšce 3812m. Není to tedy podle těchto čísel žádné Máchovo jezero – máme co do činění s největším jezerem v Jižní Americe. Přitéká do něj více než 25 řek, teplota povrchové vody uprostřed jezera je stála ( 11 – 12°C ); zajímavosti však je, že dokonce i v létě se jeho zálivy a pobřežní části pokrývají ledem.
A u tohoto jezera – v překladu Skály Pum – žijí dnes indiáni z kmene Aymarů. Sami sebe pokládají za nejstarší národ. V jejich pověstech se dozvíme, že původně byli kočovníci a po příchodu k těmto „posvátným vodám“ narazili na podivný kmen Urů a objevili také tajemné, opuštěné město Tiahuanaco.
Ayamarové mluví nádherným, perfektním jazykem, o němž lingvisté tvrdí, že je nejdokonalejší řečí na světě. Jazykovědci s podivem zjistili, že se s matematickou logikou jedná o uspořádanou řeč. Dokonce matematik Ivan Guzman de Royas z Bolívie dospěl k závěru, že tento jazyk se svou strukturou dobře hodí k přepsání do algebraického kódu…Aymarštinu tedy použil jako základ pro počítačový program a vytvořil dokonalý, univerzální překladatelský program. Kde vlastně přišli Aymarové k tak úžasnému daru.
Španělský kronikář Pedro Simon zaznamenal mýty Chibchů. Jejich historickým domovem je kordillérská náhorní plošina ve východní Kolumbii. Mimo jiné ve svých legendách říkají, že ještě než byl stvořen svět existoval člověk jménem Uiracocha ( Virakoča, později bůh Quetzalcoatl ) – plné jméno Uiracocha Tachayachachic – což znamená v překladu „tvůrce světových věcí“. Virakoča byl současně muž i žena – podobnost s naší biblí o stvoření Evy čistě náhodná…Usadil se prý v Tiahuanacu a tam stvořil pokolení obrů.
Znáte incké písmo? Říká se mu kipu. Kipu vypadá jak řetězec uzlů seřazených na provázcích. Řazení uzlů v určitém pořadí představuje metodu předávání zpráv. Toto písmo prý předal lidem vousatý bůh Virakoča s bílou barvou kůže. Kipu bylo známo už před příchodem vlády mýtických inckých panovníků nad jejich rozlehlým územím. Z hlavního města Cuzca vládli panovníci nad říší, která se rozprostírala od dnešních hranic Ecuadoru na severu, do středního Chile na jihu.
„Státní písaři“ se dlouho vzdělávali. Sebemenší nepřesnost v záznamech je mohla stát i hlavu. V této škole se vyvolení učili významu jednotlivých provázků a uzlů. Poznávali složité souvislosti mezi počtem, velikostí a pořadím uzlů. Poznávali rozdíly mezi hlavními a vedlejšími provazci. Vlákna z bavlny nebo vlny lam se v různých délkách zavěšovala na tyč nebo silnější provaz. Z jejich pomocí dokázali písaři znázornit jakýkoliv počet nebo skutečnost…
Kipu nesloužilo „k psaní“ literárních děl, divadelních představení, poezie, ale výborně se hodilo k vytváření hospodářských zápisů a předávání zpráv. Tohleto sofistikované pletení provázků že by vymysleli Inkové? A nebylo to spíš umění písma staré, zaniklé civilizace, které v mýtech představoval jejich bůh Virakoča – Quetzalcoatl.
Pro zajímavost – kipu používali i Polynésané. Také se nalezlo v Mohendžodárů. Že by se jednalo o způsob komunikace spojující vyspělé prehistorické kultury? Jak asi mohla znít tato řeč…
A to ještě není vše co se týká tajemného jezera Titicaca. Příště se podíváme na pozoruhodný kmen Urů – národa černé krve.

Што лежи во превезите на времето

Други делови од серијата