Indie: Špičkové technologie ve védách

13. 03. 2020
6-та меѓународна конференција за егзополитика, историја и духовност

Védy jsou starobylé indické texty, které byly napsány mnoho staletí před naším letopočtem. Obsahují ale znalosti, jejichž úrovně dosáhla současná věda teprve nedávno, nebo se jí dokonce ještě nevyrovnala. Co se můžeme dozvědět z véd, které k nám přišly z pradávných dob?

Vzápětí po stvoření vesmíru

Slovo véda se ze sanskrtu překládá jako znalosti, „moudrost“ (srovnejte s českým „vědění“ – znát, poznat). Védy se považují za jedny z nejdávnějších starověkých textů na světě a jsou nejstarším kulturním pokladem naší planety.

Indičtí badatelé se domnívají, že byly vytvořeny přibližně 6000 let před naším letopočtem, evropská věda klade jejich vznik do doby pozdější. V hinduismu je zakořeněna představa, že védy jsou věčné, objevily se vzápětí po stvoření vesmíru a byly lidem nadiktovány přímo bohy.

Védy popisují mnoho oblastí vědy, například, lékařstvím se zabývá ájurvéda, zbraněmi astrašástra, architekrurou sthápatjavéda atd. Existují ještě tak nazývané védángy, pomocné obory, do kterých patří fonetika, metrika, gramatika, etymologie a astronomie.

Védy podrobně vypráví o velmi mnohém a badatelé z celého světa v nich dodnes nachází různé neočekávané znalosti, vzhledem k době jejich vzniku, o uspořádání světa i o člověku.

Velcí matematici

Je zajímavé, že tajné znalosti z véd zaujaly dokonce i sovětské vědce, kterým byla mystika jakéhokoliv druhu naprosto cizí. Známý indolog, akademik Grigorij Maximovič Bongard-Levin, vydal společně s Grigorijem Fjodorovičem Iljinem, v roce 1985 knihu „Indie ve starověku“, kde se zabýval řadou pozoruhodných faktů o vědě ve védách, například o algebře a astronomii.

A konkrétně, v Džojtiša-vedanze se vysoce oceňuje role matematiky (ganity) a řada dalších oborů: „jako hřebínek na hlavě páva, jako drahokam, zdobící hada, tak se i ganita nachází na vrcholu věd, známých z vedang.“

Spickove technologie ve vedach obr. 3Ve védách je uvedena i algebra – „avjakta ganita“ („umění výpočtu s neznámými veličinami“), a geometrická metoda transformace čtverce na obdélník s danou stranou. Jsou popsané i aritmetické a geometrické řady, o kterých se hovoří, například v Pančavimsa a v Šatapatha bráhmanách. Je zajímavé, že proslulá Pythagorova věta byla známa už v nestarších védách.

A současní vědci tvrdí, že ve védách jsou obsaženy i informace o nekonečnosti, výpočtech v binární soustavě a o ukládání informací (umístění údajů na určených místech aby k nim byl umožněn urychlený přístup), které se používá ve vyhledávacích algoritmech.

Astronomové od břehů Gangy

Úroveň astronomických znalostí starých Indů můžeme posoudit dle mnohočetných zmínek ve védách. Například, náboženské obřady byly provázány s fázemi Měsíce a jeho pozici na ekliptice.

Starověcí Indové z dob véd znali, kromě Slunce a Měsíce, všech pět, prostým okem viditelných, planet. Uměli se orientovat na hvězdné obloze a spojovali hvězdy do souhvězdí. Jejich kompletní seznamy jsou uvedeny v Černé Jadžurvédě a Atharvavédě,  názvy zůstávaly prakticky nezměněny po mnohá staletí. Staroindická soustava nakšatra odpovídá tomu, co se uvádí ve všech současných hvězdných katalozích.

Kromě toho, byla ve Rgvédě vypočítána rychlost světla s maximální přesností. Zde je text ze Rgvédy: „S hlubokou úctou se skláním před sluncem, které překonává vzdálenost 2002 jodžanů za polovinu nimeše“.

Jodžana je délková míra a nimeš časová. Když převedeme jodžany a nimeše do současné soustavy jednotek a přepočítáme, dostaneme rychlost světla 300 000 km/s.

Znalosti o vesmíru

Ve védách se dokonce hovoří o letech do vesmíru a o různých létajících strojích (vimnách), které úspěšně překonávaly zemskou gravitaci. Ve Rgvédě se, například, vypráví o zázračném voze: „zrozený bez koní a bez uzdy, hodný chvály tříkolesový vůz cestuje prostorem“. „Rychleji než myšlenka se pohyboval, jako pták na nebi, stoupající ke Slunci a Měsíci a klesající k Zemi s hlasitým hřmotem…“

Pokud můžeme věřit starověkým textům, vůz ovládali tři piloti a mohl přistávat jak na zemi, tak i na vodě. Dále se ve védách uvádí technický popis vozu: byl zhotoven z několika druhů kovu a používaly se kapaliny, nazývané mádhu, rasa a anna. Indický vědec, zabývající se sanskrtem, Kumar Kandžilal, autor knihy „Vimany ve starověké Indii“, tvrdí, že rasa byla rtuť, madhu líh, vyrobený z medu nebo ze šťávy ovoce, a anna líh z rýže nebo rostlinný olej.

Zde je vhodné připomenout si staroindický rukopis „Samarangana Sutradhara“, ve kterém se také píše o záhadném voze, létajícím na rtuť:

"Silné a pevné musí být jeho tělo, zhotovené z lehkého materiálu, a podobné velkému letícímu ptáku. Dovnitř je potřeba umístit přístroj, obsahující rtuť, a pod něj železné zahřívací zařízení. S pomocí síly, která se skrývá ve rtuti, a uvádí do pohybu nesoucí vichr, může člověk v tomto voze létat po nebi na velké vzdálenosti podivuhodným způsobem… Vůz vytváří sílu hromu zásluhou rtuti. A brzy se mění v perlu na nebi".

Jestliže uvěříme védám, vozy bohů měly různé rozměry včetně ohromných. Let obrovského vozu je popsán následovně: „Domy i stromy se chvěly a malé rostliny byly vyrvávány i s kořeny děsivým větrem, v jeskyních v horách se ozývalo dunění a nebe vypadalo, že se rozštěpí na kusy nebo se zřítí – z té obrovské rychlosti a mohutného hřmění létajícího vozu…“

Lékařství na nejvyšší úrovni

Ale ve védách se nehovoří pouze o vesmíru, je v nich mnohé o člověku, jeho zdraví a biologii obecně. Například, Garbha Upanišad vypráví o životě plodu v mateřském lůně:

„Embryo, které je v lůně den a noc, je jakousi směsí (kašovitou) elementů. Po sedmi dnech se stává podobným bublině, po dvou týdnech je chuchvalcem, který se ve  čtyřech týdnech zahustí. Za dva měsíce se začíná vyvíjet oblast hlavy, ve třech nohy, po čtyřech měsících bříško a zadeček, v pěti páteř, za šest měsíců nos, oči a uši. V sedmi měsících se začínají rozvíjet životní funkce a v osmi je z něj již téměř hotový malý človíček.“.

Zde je potřeba poznamenat, že evropská věda se na takovou úroveň embryologie dostala teprve o mnoho staletí později. Tak kupříkladu, holandský lékař Reinier de Graaf, objevil vaječníkové folikuly až v roce 1672. V Garbha Upanišadě se také popisuje stavba srdce: „V srdci je 101 cév, ke každé z nich patří dalších 100 cév, z nichž každá má 72 tisíc rozvětvení“.

Ve starověkých knihách je obsaženo daleko více pozoruhodných vědomostí. Že spojením mužských a ženských pohlavních buněk vznikne zygota, bylo objeveno ve 20. století, ale ve védách se o nich již hovoří, konkrétně v Bhágavata Puráně. Tam se popisuje i stavba buňky a také mikroorganismy, jejichž existence byla současnou vědou objevena až v 18. století.

Ve Rgvédě je text, který se obrací k Ášvinům, a pojednává o oboru protetiky a úspěších starověké medicíny obecně.

A ještě jste učinili to, ó mnohý užitek přinášející,
že hořekující zpěvák začal opět dobře vidět.
Protože noha byla uříznuta tak, jako křídlo ptákovi,
připevnili jste Višpalovi Železnou nohu, aby se mohla hnát za vytčeným cílem.
A tady se hovoří o, naší medicíně dosud nedostupném, celkovém omlazení organismu:
…jako háv jste zestárlý obal těla sňali z Čjavany,
prodloužili jste délku života opuštěnému všemi, ó Vy obdivuhodní.

A dokonce se pak stal manželem mladých žen. Je tu ještě jeden zajímavý moment. Védy byly překládány v minulých staletích, a se znalostmi tehdejší úrovně vědy a techniky. Není vyloučeno, že by nám nové překlady starověkých textů mohly odhalit úplně nové vědomosti, které současná věda ještě nemá.

Слични написи